Potravinářské podniky jdou s dobou. Využívají moderní technologie a zlepšují efektivitu tím, že automatizují rutinní úkony. Přizpůsobují se i dalším trendům, jako jsou solární panely nebo obnovitelné zdroje energie. „Pokud chceme náš potravinářský průmysl předat na vysoké úrovni dalším generacím, musíme dělat kroky v jeho prospěch. Úředníci, a nejen ti v Bruselu, však vymýšlejí čím dál větší byrokratické obludnosti,“ říká v rozhovoru prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večeřová.
Málokteré téma loni rezonovalo v titulcích zpráv tak silně jako zelená politika Evropské unie. Jak vidí potravinářské podniky zelenou transformaci?
Žádný potravinářský podnik nezpochybňuje dohodu Green Deal. Určitě je potřeba bojovat proti klimatické změně, ale musí se to dělat tak, aby Evropa neztrácela konkurenceschopnost. Pokud chceme totiž naše potravinářství předat na vysoké úrovni dalším generacím, musíme dělat kroky v jeho prospěch. Musíme mu vytvořit co nejpříznivější podmínky pro jeho činnost. Úředníci, a nejen ti v Bruselu, však vymýšlejí čím dál větší byrokratické obludnosti, a to zejména v oblasti ochrany životního prostředí.
Můžete být konkrétní?
Zmíním několik konkrétních příkladů. Na konci letošního roku mělo začít platit kontroverzní nařízení proti odlesňování, které mělo zajistit, aby firmy neuváděly na trh zboží, jako je skot, káva, kakao, palmový olej, sója, kaučuk nebo dřevo, které vzniklo na místě nelegálně vykácených lesů. Bruselští úředníci vymysleli něco, co je v Česku naprosto mimo realitu. U nás totiž k žádnému odlesňování nedochází. Lesy v ČR naopak dlouhodobě přibývají. Od roku 1950 se jejich plocha zvýšila o 165 tisíc hektarů. Jsem velmi ráda, že i díky našemu tlaku se podařilo spornou legislativu o rok odložit. Evropská komise totiž nebyla na zavedení nařízení do praxe vůbec připravena.
Od příštího roku budou muset také dodavatelé některých řetězců povinně poskytovat údaje o své uhlíkové stopě. Takové opatření rozhodně nepomůže lepšímu ovzduší, ale naopak zhorší konkurenceschopnost domácích, potažmo i evropských producentů vůči dovozům ze třetích zemí, odkud se pak doveze zboží vyrobené s výrazně horší environmentální stopou, ovšem vybavené příslušnými „zelenými“ doklady. Například v oblasti biopaliv již nyní běží vyšetřování podezření z míchání různých produkcí včetně těch deklarovaných jako použité kuchyňské oleje. Těžko však můžete zpochybňovat autoritu, která sedí na druhém konci světa. Bohužel, s tím se již nyní setkáváme nejen u biopaliv, ale i u krmiv.
V poslední době se často mluví také o potravinovém odpadu. Jak si v tomhle ohledu vedou potravinářské firmy?
Evropská komise chce snížit potravinový odpad u potravinářských podniků o 10 procent, Evropský parlament požaduje až o 20 procent. Nejvíce potravin se ale vyhodí v domácnostech, a to zhruba sedmkrát více než z potravinářského průmyslu a z obchodu. Potravinářský průmysl je totiž ekonomicky sám motivovaný množství potravinového odpadu snižovat. Vzhledem k nákladům na suroviny jejich zpracování, a i likvidaci případných odpadů, je pro nás potravináře využití suroviny klíčové.
Vypadá to, že náš rozhovor je zelený. Nejsou potravináři proti jakémukoliv návrhu o udržitelnosti?
Vůbec ne, naopak. Potravináři chtějí podnikat ekologicky, ale všechny zelené cíle musí být reálné. Naopak si myslím, že pokud se cíle nastaví dobře, může to být příležitost pro skutečné dosažení klimatické neutrality v Česku, potažmo v Evropě. Mnohé podniky čím dál častěji využívají moderní technologie, opírají se při výrobě o automatizaci a umělou inteligenci nebo mají na střeše solární panely, tudíž využívají obnovitelné zdroje energie.
Co byste popřála potravinářskému sektoru do dalšího roku?
S většinou věcí se dokážou podniky „poprat“. Přála bych našemu, ale i celému podnikatelskému prostředí hlavně méně byrokracie. Politici neustále mluví o snižování administrativy, papírování ale neustále přibývá. Stávají se z nás nikoli továrny na potraviny, ale fabriky na papíry, kdy každý papír má ještě svůj nějaký další vedlejší papír. Po koronavirové a energetické krizi se podniky musí soustředit na restart a modernizaci provozů. A k tomu potřebují mít čas na podnikání, aniž by musely neustále sledovat, co kdy nového vyšlo a co musí nově plnit.
Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz
Rozhovor najdete i v časopisu Zboží&Prodej 12/2024.