Končící rok 2023 byl náročný a přinesl retailu řadu výzev a otázek. Do dalšího období by si Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, mimo jiné přál, aby zemědělci, potravináři i obchodníci víc táhli za jeden provaz.
Jak byste v kostce zhodnotil rok 2023?
Byl samozřejmě náročný, i když ne tak turbulentní jako rok 2022, kdy došlo k bezprecedentnímu napadení Ukrajiny Ruskem a v této souvislosti k ohromné migrační vlně. Obchodní řetězce tehdy skvěle zafungovaly a prakticky z hodiny na hodinu začaly posílat obrovské objemy jídla, aby pomohly zásobit desítky tisíc běženců. Náš svaz plnil roli koordinačního centra a já jsem před několika dny převzal speciální evropskou cenu Future of Commerce Award za tento projekt. Děkuji tak i touto formou všem řetězcům, které se do této pomoci zapojily!
Naši aktuální činnost rámuje nestabilní ekonomická doba, jejíž součástí je růst cen a nejistota ohledně dalšího vývoje. To vytváří dominantní část agendy, a to jak v oblasti kontaktů s politiky a dalšími aktéry na trhu, tak v mediální komunikaci. Snažíme se vysvětlovat, ukazovat data, ale spousta lidí je k faktům překvapivě rezistentní.
Pokud byste měl vybrat několik oblastí, ve kterých jste se jako svaz výrazně angažovali…
Vyčerpávající bylo třeba odrážení nesmyslných útoků bývalého ministra zemědělství Zdeňka Nekuly, který posílal do prodejen svoje kontrolorská komanda jako na běžícím páse. I přes jeho tvrdý politický tlak mu úřady jeho udání opakovaně házely na hlavu, také antimonopolní úřad mu jasně sdělil, že ze strany obchodů nedocházelo k žádnému porušování hospodářské soutěže. A že se nakonec Zdeněk Nekula za své lži a pomluvy ani neomluvil, jen dokládá jeho lidský charakter.
Za závažný problém považuji rovněž značnou koncentraci síly obřích potravinářských a zemědělských koncernů. Jejich majitelé by už konečně měli začít vydělané miliardy investovat do své konkurenceschopnosti, aby dodávali potraviny ve stejné kvalitě a za stejnou cenu jako jejich západoevropští konkurenti. Ovšem místo zpracování surovin a výroby kvalitních potravin řada z nich prostě jen pěstuje řepku a vyváží mléko a živá zvířata. Do Česka pak ze zahraničí směřují jogurty a krásně naporcované maso. Většina přidané hodnoty těchto potravin tak zůstane za hranicemi, zatímco naši agrobaroni natahují ruce pro další dotace.
Nejste proti nim přehnaně zaujatý?
Myslím, že ne. Vezměte si, že za loňský rok spousta potravinářských a zemědělských firem ohlásila násobně vyšší, či dokonce rekordní zisky. Třeba takový koncern Agrofert vykázal za loňský rok zisk téměř 13 miliard korun, což je meziroční nárůst o 124 procent. Dominantní cukrovar své zisky loni zdvojnásobil. A tak bych mohl pokračovat dlouho. Do zemědělství navíc tečou vysoké finanční částky prostřednictvím národních i evropských dotací, a bylo tomu tak i během energetické krize. Rekordní zisky agrobaronů navíc ukazují, že kvůli nedostatečné domácí konkurenci tyto firmy zvedly ceny více, než odpovídá jejich nákladům. Ministerstvo zemědělství na jakoukoliv podporu větší konkurence zcela rezignovalo a tuto smutnou politiku tak odskáče spotřebitel.
A máte nějaký recept, co se s tím dá dělat?
Snížení byrokratické zátěže, zastropování dotací zemědělským holdingům a celkově větší podpora rodinného podnikání v zemědělském i potravinářském sektoru, a to i pokud jde o marketing a propagaci. Stát by měl podmínit jakékoli dotace modernizací výroby a snížením výrobních nákladů. K tomu pak zcela ukončit provozní dotace, které tyto koncerny inkasují bez jakékoli přidané hodnoty, pokud jde o kvalitu nebo potravinovou soběstačnost, jak na to roky zcela marně upozorňuje Nejvyšší kontrolní úřad. Jestli něco podporovat, tak pestrost nabídky. Státní pomoc menším a středním producentům by měla vést k tomu, aby se mohli spojovat do odbytových družstev s lepšími vyjednávacími podmínkami. Kvůli tomu všemu jsme podepsali memorandum s Asociací soukromého zemědělství ČR, abychom se společnými silami přičinili o řešení těchto nešvarů. Chtít však v první řadě musí stát a beru to jako zásadní úkol pro současného ministra zemědělství Marka Výborného.
Lidé se snaží výrazně šetřit, méně utrácejí i za potraviny, jak moc v praxi vnímáte změnu spotřebitelských zvyků?
Pokud to shrnu, tak zhruba třetina zákazníků své zaběhlé nákupní zvyky zachovává, druhá třetina nákupy mírně omezuje z pohledu množství, nicméně si stále udržuje kvalitu svého nákupního košíku. Velkým problémem je ale ta poslední třetina zákazníků, především na vesnicích a v menších městech, která své nákupy potravin omezuje velmi výrazně z pohledu množství i kvality potravin. Mnoho z těchto spotřebitelů téměř úplně vyřadilo ovoce a zeleninu, totéž platí o kvalitnějším mase. Takto výrazná změna stravovacích návyků může mít dlouhodobé dopady na zdraví této části populace.
Obchodním řetězcům kritici mimo jiné vyčítají preferenci zboží ze zahraničí na úkor toho českého.
Řeknu to takto: na pultech prodejen obchodních řetězců je dlouhodobě 80 až 90 procent domácích potravin. Obchodníci jsou připraveni vykoupit vše, co domácí zemědělci vypěstují a potravináři vyrobí. Musí to být však v dostatečné kvalitě a za odpovídající cenu, kterou jsou lidé ochotni akceptovat. Mohl bych uvést nespočet příkladů úspěšné a dlouhodobé spolupráce mezi českými zemědělci či potravináři na jedné straně a obchodníky na straně druhé. Zákazník chce mít pochopitelně co nejbohatší výběr, proto se část zboží samozřejmě dováží, zejména mimo sezonu. To je realita všude v Evropě. My děláme všechno pro to, abychom měli širokou nabídku českých potravin, podporujeme malé zemědělce, dokonce jim i financujeme rozvoj a garantujeme jim dlouhodobě odběry.
Máte na mysli třeba i privátní značky?
Samozřejmě. Dlouhodobá spolupráce na privátních značkách totiž dává stabilitu tuzemským potravinářům. Bez nutnosti investovat do vlastních distribučních kanálů a marketingu se jim jejich prostřednictvím otevírá přístup také na zahraniční trhy. Díky privátkám se letos podařilo vyvézt do zahraničí potraviny v hodnotě 30 miliard korun. Navíc export privátních značek dlouhodobě pomáhá zmenšovat saldo obchodu se zemědělskými produkty. Export vlastních značek je také jedním z faktorů, který působí na kvalitu. Většina vývozu směřuje na vyspělé trhy nejen v západní Evropě, ale i třeba do USA.
V listopadu se konalo podzimní kolo celorepublikové Sbírky potravin. Jaké máte z výsledků pocity?
Je skvělé, že i v těchto obtížných časech měli Češi o Sbírku potravin zájem a pomohli potřebným. Dohromady se vybralo rekordních 718 tun zboží. Musím zdůraznit, že průběžně narůstá počet osob odkázaných na pomoc potravinových bank. O to více je třeba ocenit systém charitativních sbírek, který v Česku existuje už deset let. Za tu dobu je patrná stále intenzivnější spolupráce mezi potravinovými bankami a obchodními řetězci. I z toho důvodu jsme v současnosti připraveni se aktivně podílet na rozšíření sbírky na další komodity, jako jsou nábytek nebo textil.
Co vás čeká v roce 2024?
Spousta práce, jak jinak. Moc bych si třeba přál, aby zemědělci, potravináři i obchodníci táhli za jeden provaz a nezatěžovali se mnohdy zbytečnými půtkami, která se pak ještě medializují. Jako druhý největší zaměstnavatelský svaz v České republice bychom se chtěli podílet na zlepšení podnikatelského prostředí u nás. Prostě aby se lidem lépe a spokojeněji žilo.
Můžete být konkrétnější?
Na mysli mám třeba výrazné omezení ohromné byrokratické zátěže. Potřebovali bychom politiky s dostatečnou odvahou a silou, aby změny prosadili i proti vůli svých úředníků. S přebujelou byrokracií obecně souvisí i nesmyslně dlouhé a komplikované povolovací procesy. Nedivme se proto, že je Česko pro zahraniční investory neatraktivní. Zrychlit povolovací řízení však potřebujeme i u budování infrastruktury, vedle posílení energetické infrastruktury především silniční a železniční sítě. Máme sice skvělou geografickou polohu, ale v situaci, kdy nás většina panevropských sítí obchází, je nám na nic. Zatímco my jsme z evropských peněz platili výstavbu lesních cyklostezek, Poláci ze stejných evropských peněz stavěli stovky kilometrů nových dálnic.
V posledních letech jsme se často chlubili jednou z nejnižších nezaměstnaností v Evropě. Osobně si nemyslím, že je na tom něco k chlubení, protože ono nízké číslo ve skutečnosti znamená, že firmám chybí stovky tisíc pracovníků. To, co skutečně potřebujeme, je výrazně otevřít pracovní trh, abychom obsadili ty pracovní pozice, o něž Češi nemají zájem. Stát má navíc šanci otevřením pracovního trhu vydělat desítky miliard na daních, které vybere od nových pracovníků za to, že u nás pracují a utrácejí. Jen musíme být rychlí. S akutním nedostatkem pracovních sil totiž zápolí celá Evropa.
Máte nějaké přání do nadcházejícího roku?
Možná jsem idealista, ale stále věřím v lepší zítřky a převažující dobro v lidech. Mnohé příklady mi potvrzují, že to s námi není ještě až tak špatné, že dokážeme držet pohromadě a navzájem si pomáhat.
Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz
Rozhovor najdete i v časopisu Zboží&Prodej 12/2023.
