Bylo mi nabídnuto zveřejnit svůj názor na možnosti ovlivnění jednoho ze zcela zásadních atributů ovlivňujících náš, zejména současný trh, jakým je rozhodně cena. Pokud trochu zabrousíme do ekonomické nauky, zjistíme, že vlivů, které na cenotvorbu působí, je až příliš. Zabývat se těmito vlivy podrobně, hledat východiska z nouze, stejně tak i pro jejich pozitivní ovlivnění, to je úloha pro napsání odborného textu, nikoliv pro krátkou tiskovou glosu.

Nerozebírejme tedy jednotlivé vlivy, ale pojďme se na to podívat takříkajíc od lesa, tedy do sféry, která je vytváří a zásadním způsobem ovlivňuje. Tou sférou je samozřejmě státem řízené národní hospodářství prostřednictvím zákonů a jiných legislativních opatření. Ta by měla vytvářet fungující tržní prostředí, a to nejen ve prospěch cenotvorby. Nebudu zde vzpomínat legislativu za socialismu a jeho zavedený způsob cenotvorby, i když by to bylo jistě v určitých momentech zajímavé. Pojďme však na devadesátá léta minulého století uhlazená sametovou revolucí, která pro mnohé z nás znamenala snahu nás všech nasměrovat hospodaření státu správným směrem.

Nebudu hodnotit postup a výsledky jednotlivých vládních uskupení vzniklých po revoluci, která měla k očekávaným pozitivům stát dovést. Podle mého názoru se ale zásadní chybou stala řekl bych skoro osudová skutečnost, že prakticky žádné z těchto vládních seskupení se většinou a bohužel málo věnovalo v té době tolik potřebné a očekávané péči o hospodářský růst a hledání těch správných pravidel a zásad, které nás k tomuto růstu povedou.

„Tržní bordel“

Většinu volebního období věnovala vláda převážně politickým manévrům směřujícím k řešení vnitropolitických sporů, které bohužel silně zastínily možnosti pro řešení problémů ekonomického charakteru. Z národního hospodářství, respektive z plánované tržní ekonomiky, se tak postupně stal, dámy prominou, národní „tržní bordel“, ve kterém samozřejmě pevně zakotvila a ovládla hospodářsko-politickou sféru pověstná šedá ekonomika. Její protagonisté evidentně nehorovali a nepřispěli ke snahám o alespoň částečné narovnání podmínek pro řádnou a tolik potřebnou a odpovědnou regulaci trhu.

V této situaci se, promiňte mi mou skepsi, těžko hledá cesta, jak šedou ekonomiku utlumit a tím i přejít na cestu pozitivního ovlivnění podmínek i pro stabilizaci trhu tak, aby se cenotvorba stala reálným prvkem ekonomiky a nikoli nástrojem v rukách zastánců již zmíněného „tržního bordelu“. Těžko se tak tvořily podmínky pro řádné fungování volného trhu, po kterém jsme tak dlouho volali. Sami podnikatelé tak přišli se snahou zavést dnes často diskutované, chválené, ale i odsuzované EET (elektronická evidence tržeb), které podle naší představy a záměru mělo alespoň částečně nastolit podmínky pro poctivé a řádné podnikání, jež se politikařením vytratily.

Neprosazovali jsme ji jako všelék na nápravu trhu, ale jako jeden z nástrojů, které by mohly alespoň částečně poměry na trhu ne vyřešit, ale narovnat. Jak to vše dopadlo, je známo a budu dlouho litovat energie, se kterou jsem tento, podle mého názoru bohulibý záměr prosazoval. Je to již zhruba pět let, kdy jsem jako představitel maloobchodu dopisem požádal tehdejšího předsedu ODS Petra Fialu, aby podnikatelům, kteří žádají zavedení EET vysvětlil, proč ODS jako strana, která se prezentuje jako strana hájící podnikatele, podráží tento z naší strany pozitivní přístup k ovlivnění trhu. Dodnes čekám na odpověď. Možná jí bylo zrušení EET ze strany této rádoby pokrokové vládnoucí garnitury. My jako představitelé podnikatelské sféry jsme tím ztratili jednu z posledních nadějí, jak alespoň částečně srovnat podmínky na trhu a státu se vytratilo z rozpočtu asi pět miliard korun, které vezme důchodcům.

Podporuji snahy vedoucí k nápravě

Nemám bohužel možnost ani prostor udělat další podrobný rozbor situace a ostatních vlivů a vysvětlení, proč je snaha současných vládnoucích politiků upravit cenotvorbu ve státě vedena stylem „ať se vlk nažere a koza zůstane celá“. Podobné zásahy do řízení ekonomiky a další opatření jsou pro pozitivní ovlivnění cenotvorby podle mého pouze mlácením prázdné slámy. Vítězí bohužel ti, kteří se ukryli do děr šedé ekonomiky, neboť ta jim plně umožňuje vyhnout se, díky zmiňovanému vládnoucímu „tržnímu bordelu“, jakémukoliv opatření, alespoň z větší části, jako je zastropování cen, nebo naplnění oficiálních prohlášení dobře míněných snah ze strany některých oborových sdružení, ať už jsou to obchodníci, výrobci či zpracovatelů. Možnosti, jak s úspěchem proplout šedou ekonomikou bez ztráty kytičky, jsou silně omezené.

Závěrem, abych se neprezentoval jako vyložený skeptik a zrazoval tím kolegy od různých dalších aktivit, chci říci, že podporuji veškeré snahy vedoucí k nápravě tohoto pro poctivé podnikatele nežádoucího stavu. Třeba sem tam něco padne na úrodnou půdu, i když je těžké ji hledat, a některé by mohly být účinné a žádoucí. Je potřeba i nadále zkoušet z téměř nemožného udělat snad alespoň trochu toho možného. Rád bych to přál nejen jim, ale hlavně našim zákazníkům, kteří čekají, že v tomto „tržním bordelu“ třeba u někoho získají kladné body.

Když ne, bude asi potřeba hledat jinou vládnoucí garnituru. A to včas, dokud i z nás tento nežádoucí stav také neudělá „bordelové poskoky a sluhy“.

Zdeněk Juračka, čestný předseda, Asociace českého tradičního obchodu