Mezi hlavní priority nového ministra patří kvalita potravin, definice směřování zemědělské politiky, péče o les a zadržování vody v krajině, respektive řešení sucha a péče o půdu. Od těchto velkých témat pak lze plynule přejít k řešení dalších problémů, se kterými se zemědělské a potravinářské odvětví potýká. Vše se totiž prakticky prolíná.

Nový ministr zemědělství je přesvědčen o tom, že spolupráce mezi moderním a tradičním maloobchodem je velmi důležitá, a to i v podobě prosté koexistence, kdy velcí nebudou mít zapotřebí likvidovat ty malé. Oba typy obchodníků podle něj mají na českém trhu své nezastupitelné místo. Ti menší třeba uměním specializovat se na místní, regionální produkty, ti větší zase nabídkou většího výběru, včetně zahraničních specialit.

K aktuální problematice patří určitě kvalita potravin a problematika dovozů či falšovaných potravin. Chcete výrazně podporovat domácí produkci?

Čeští spotřebitelé mají právo na kvalitní a bezpečné potraviny, není možné, aby se sem opakovaně dovážely nejen falšované, ale i zdravotně závadné potraviny. Za posledních pár desetiletí jsme zcela zbytečně opustili trh s českými potravinami a dovážíme stále větší objemy výrobků. Ty zde přitom dokážeme vyrobit za využití naší krajiny, našich zdrojů, našich zemědělců, našich zpracovatelů. Komodity a z nich vyrobené kvalitní, chutné a zdravotně nezávadné potraviny by měly být primárně místního původu, z produkce našich firem a věřím, že se nám v tomto směru daří přesvědčit i české spotřebitele.

Jak přesvědčit zákazníka, který jde přece jen z větší části stále po ceně?

Dlouhodobě propagujeme kvalitní potraviny například v kampaních, jako je Klasa, Regionální potravina a Bio. Vedle národních schémat kvality ještě resort zemědělství administruje evropská schémata kvality, tedy Chráněné označení původu, například Žatecký chmel, Chráněné zeměpisné označení, například Olomoucké tvarůžky, Zaručené tradiční speciality, například Pražská šunka.A nad rámec výše uvedených schémat kvality stanovil resort zemědělství legislativní podmínky pro používání označení Česká potravina, respektive jakékoli obrazové, slovní nebo grafické sdělení naznačující, že původ potraviny je Česká republika. Výsledky úředních kontrol dlouhodobě ukazují, že nejvíce nevyhovujících šarží potravin není původem z tuzemska, což svědčí o vysoké úrovni kvality a hygieny potravin vyráběných v ČR. Z kontrolovaných šarží v roce 2017 nevyhovělo necelých 10 procent z ČR, ale už 17 procent z EU a více než čtvrtina dovozů ze třetích zemí.

Český trh by měl nabídnout jen ty dovozové potraviny, které tu nemůžeme vyrobit. Je to reálné? Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) argumentoval už loni tím, že by to znamenalo výrazné zdražení v obchodech. Jaký na to máte názor?

Nejsem zastáncem rozsáhlých regulací v oblasti fungování potravinového řetězce a spoléhám na konstruktivní narovnání vztahů mezi zemědělci, potravináři a obchodníky. Tato diskuse už na ministerstvu probíhá. Stejně tak vedeme věcná jednání o vymezení parametrů a nové definici české potraviny, aby odpovídala skutečnosti, úpravě podmínek slevových akcí či v oblasti podnákupních a podnákladových cen.

Ve slevových akcích patříme jednoznačně na špici, nikdo ale nechce opustit začarovaný kruh slevových spirál. Chcete nastavit pravidla pro slevy. Jakou budou mít podobu?

Rozdíl mezi cenou průmyslových výrobců a cenou, která je na pultě, je v některých případech zarážející. Ale ministerstvo zemědělství tady není od toho, aby regulovalo obchodní přirážky. Myslím, že to je záležitost dohody mezi výrobcem, prodávajícím a spotřebitelem. Všechno by mělo být přiměřené a nikdo by neměl zneužívat svého postavení na trhu. Je potřeba, aby se obchodní řetězce chovaly stejně, jako se chovají v mateřských zemích. To znamená, aby netlačily výrobce do nesmyslně nízkých cen, za které pak producenti nejsou schopni vyrábět v požadované kvalitě. A ocitáme se v začarovaném kruhu, kdy v případě, že domácí producenti nevyrobí produkt za dostatečně nízkou cenu i na úkor kvality, doveze se požadovaný výrobek ze zahraničí. A mnohdy se pak díky tlaku na cenu tento výrobek ocitne z nejrůznějších důvodů (falšování, obsah hlavní složky nižší, než je deklarováno)také v hledáčku našich dozorových orgánů. To vše souvisí ale také s edukací spotřebitele, aby se zajímal o složení a původ výrobku.

SOCR ČR uvádí, že společnou misí by mělo být dodat spotřebiteli co nejkvalitnější potraviny za co nejrozumnější cenu, což jim na tuzemském trhu mnohdy chybí. Co s tím? Dovážet, nebo nakupovat dráž a podpořit české výrobce?

Plně se shodujeme s představiteli SOCR ČR v cílech dostatku kvalitních potravin za rozumné ceny pro naše občany. Na druhé straně jsme ale přesvědčeni, že v řadě případů, kdy je absolutní prioritou při hledání dodávek nejnižší cena, může být tato nízká cena v drtivé většině zahraničních výrobků zapříčiněna například nedodržováním welfare zvířat, tolerancí nedostatku ošetřování rostlinné produkce, hygienických standardů zpracování a sociálních podmínek zaměstnanců ve zpracovatelském průmyslu. Navíc v situaci, kdy je u některých potravinářských komodit prodáváno 50 i více procent zboží ve slevových akcích, ztrácejí naši spotřebitelé představu o reálné ceně některých výrobků. Ukazuje se, a já osobně jsem za to rád, že spotřebitelé preferují čím dál více české potraviny. A zároveň je patrné, že i obchodníci pochopili, že lidé slyší na české výrobky a při nákupu jim dávají přednost. To má samozřejmě pozitivní vliv i na naši ekonomiku, když u nás vyprodukujeme nejen surovinu, ale tu zde následně zpracujeme na potravinářský výrobek, který na českém trhu i prodáme. Využívat českou produkci se obchodníkům vyplatí i z marketingového hlediska, takže pro ně není dražší, a jak je v poslední době čím dál častěji vidět, staví na českosti i reklamu. A nesmím zapomenout, že se stále musíme zaměřovat na edukaci spotřebitele, aby se zajímal o složení a kvalitu potravin, provázání marketingové strategie se zdravým životním stylem a omezením především klamavé reklamy a reklamy zaměřené na děti.

Zákazníci slyší na českost, zároveň ale z mnoha průzkumů vychází, že nakonec v nákupním rozhodnutí hraje roli spíše cena. Jaký je plán podpory českých producentů a zároveň další osvěta směrem k zákazníkům?

Myslím, že pořád bude skupina zákazníků, pro kterou bude cena hlavním kritériem. Ale na druhou stranu i díky růstu mezd a nízké nezaměstnanosti přibývá spotřebitelů, kteří se orientují na kvalitu. Pozorujeme to i u značky Klasa, což jsou většinou výrobky lehce vyšší ceny. Zásadně odmítám komentáře, že na českém trhu je příliš mnoho značek kvality či původu potravin. Každá z těchto státem nebo profesní organizací garantovaných značek má své opodstatnění a svůj účel, ať už jde o značky kvality Klasa nebo Česká cechovní norma, značku tradice a původu Regionální potravina či značku původu Český výrobek – garantováno PK ČR. Uvědomme si, že v sousedním Německu či Rakousko mají mnohem více výrobků označených jako kvalitní německý nebo rakouský výrobek, i mnohem více značek – národních, regionálních, ale propagace a podpora těchto produktů je brána všemi právě jako projev hrdosti na kvalitu a domácí původ výrobků, nikoliv jako zdroj soustavné kritiky některých politiků a médií.

Jaké opatření by pro vás bylo rozumné v případě problematiky dvojí kvality potravin?

Dvojí kvalita potravin se týká nadnárodních, nikoli domácích firem. Domácí producenti vyrábějí v drtivé většině stejný produkt pro český i zahraniční trh. U nadnárodních firem, kdy se jednotlivé výrobky produkují v různých závodech v různých zemích, se výroba řídí nejen dostupností jednotlivých surovin, ale i ohledem na různou legislativu daných zemí. Rozhodně budu usilovat o to, aby čeští spotřebitelé nebyli oběťmi dvojí kvality. Pokud chtějí některé společnosti na základě tradičních receptur nebo požadavku na jiné složení produktu vyrábět pod stejnou značkou a se stejným obalem různé výrobky pro různé trhy, pak by měly být na obale napsány pravdivé informace, tedy třeba: Tento nápoj byl vyroben pro trh v České republice. Spotřebitel nepochybně ocení, když ví, kdo vyrobil to, co konzumuje.

V nedávné studii společnosti Deloitte, kterou prezentoval SOCR ČR, zaznělo, že zákon o významné tržní síle přinesl více negativ než pozitiv. Vy jej považujete za dobrý počin, který prokázal pozitivní vliv na chování řetězců. V čem je tedy podle vás spíše přínosný?

Snahy upravit a zprůhlednit dodavatelsko-odběratelské vztahy jsou u nás dlouhodobé a zákon určitě prokázal pozitivní vliv na chování řetězců. Třeba i tím, že výrazně zlepšil dobu splatnosti, což v praxi uvolnilo podle analýzy 20 až 30 miliard korun podnikatelských zdrojů, které byly vázány ve zboží, jestliže doba splatnosti byla místo 30 dnů 90. Dlouhodobě tvrdím, že by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže měl v prvé řadě využívat, a zejména v praxi důsledně vymáhat stávající platný zákon o významné tržní síle. Zisky obchodních řetězců rostou na úkor dodavatelů a zákazníků. A v této souvislosti je určitě potěšující, že podobný postoj, který v české legislativě zaujímá zákon o významné tržní síle, má u nekalých obchodních praktik i Evropská komise a vydala směrnici Evropského parlamentu a Rady o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v potravinovém řetězci. Česká republika rozhodně podporuje tuto směrnici a přimlouvali bychom se i za přísnější národní podmínky, jejichž přijetí tato směrnice umožňuje. Určitě podporujeme také rozšíření seznamu nekalých praktik.

Jaký je váš názor na tzv. maloobchodní moderní trh, často označovaný za ten„zlý“, a tradiční trh, to jsou ti „hodní“, a jejich zastoupení na trhu?

Myslím, že dělení na „hodné“ malé obchodníky a „zlé“ velké obchodní řetězce je podobně nesmyslné jako dělení na malé „hodné“ zemědělce a „zlé“ velké zemědělce. Jsem přesvědčen, že jak u zemědělců, tak u obchodníků v obou kategoriích najdeme špatné i dobré zástupce. A ještě více jsem přesvědčen o tom, že každý z těchto subjektů má na trhu svoje místo. Malí, tradiční obchodníci se mohou tradičně specializovat na místní, regionální produkty vyráběné v malém množství a skutečně pro místní klientelu, kdežto velcí obchodníci mohou nabídnout méně lokálně příslušné potraviny, ale ve větším výběru včetně zahraničních specialit. Jsem přesvědčen o tom, že spolupráce mezi oběma skupinami je velmi důležitá, a to i v podobě prosté koexistence, kdy velcí nebudou mít zapotřebí likvidovat ty malé. V posledních letech počet malých prodejen v mnoha regionech výrazně klesl, což ale řadu lidí prakticky odřízlo od možnosti nakupovat, protože třeba není v jejich možnostech dojet do supermarketu ve větších městech. Proto jsem přesvědčen, že oba typy obchodníků mají na českém trhu své nezastupitelné místo.

A co potravinová e-commerce?

Stejně jako klasický e-shop i ten potravinový musí nabízet perfektní službu. Myslím tím přivézt objednané zboží včas, bez chyb, v očekávané kvalitě a podobně. Tuzemský spotřebitel je zvyklý pořizovat nákup v kamenných obchodech, kde si výrobek dá do košíku, pokud však on-line supermarkety dokážou tento zvyk změnit, věřím, že mohou být úspěšné.

Jaké priority ministr zemědělství považuje ve svém volebním období za klíčové? Jak chce řešit vyšší produktivitu v zemědělství, období sucha a proč podpořit precizní zemědělství?

Jaká témata jsou pro vás pro následující volební období klíčová?

Mám čtyři hlavní priority. První je kvalita potravin. Každý spotřebitel v Česku by měl mít jistotu, že konzumuje kvalitní potraviny a že je dostatečně kontrolován dovoz tak, aby se na pulty nedostávaly potraviny nekvalitní či dokonce zdravotně závadné.

Druhá věc je společná zemědělská politika, která určí rozměr českého zemědělství na několik let dopředu. Protože s tím, co navrhla Evropská komise, zásadně nesouhlasím – například se snížením rozpočtu pro společnou zemědělskou politiku na příští programové období, zastropováním přímých plateb nebo s definicí skutečného zemědělce. Při návštěvě eurokomisaře pro zemědělství Phila Hogana u nás v ČR jsem s ním všechny tyto body probíral. Slíbil co největší flexibilitu pro členské státy a další jednání na úrovni Evropské komise. Třetí prioritou je péče o les a řešení situace s kůrovcem, kdy musíme postupovat velmi rychle a využít zimního období, kdy je kůrovec nečinný. Čtvrtá věc je zadržování vody v krajině, řešení sucha a obecně péče o půdu. Existuje samozřejmě spousta dalších věcí, které se musí řešit, ale od těchto čtyř priorit se všechno odvíjí.

Co byste rád změnil, dělal jinak, kterým směrem posunul kormidlo řízení na ministerstvu či naopak na co navázal?

Určitě je potřeba se více zaměřit na efektivní řešení kůrovcové kalamity, což už děláme. Například se upravily podmínky pro přijímání pracovníků ze zahraničí, zvýšila kapacita pro silniční a železniční dopravu kalamitního dřeva nebo zajistily přípravky pro asanaci napadeného dřeva. Státní podnik Lesy ČR zastavil všechny úmyslné těžby. MZe připravilo katalog ploch vhodných pro skladování kalamitního dřeva, v oblasti legislativy byla připravena novela lesního zákona a další. Také v letošním roce vyplatíme příspěvky na hospodaření v lesích, zejména na obnovu, zajištění a výchovu porostů do 40 let věku, v rekordní výši 400 milionů korun. Pro rok 2019 tyto příspěvky dále rozšíříme a navýšíme sazby, zejména na přirozenou i umělou obnovu lesů. Celkově předpokládáme vyplacení až o 600 milionů korun více než v letošním roce. Součástí příspěvků je i nový dotační titul na asanaci kůrovcového dříví v předpokládaném objemu 200 milionů korun.

Naši zemi budou i v budoucnu s největší pravděpodobností zasahovat suchá období, takže chceme udělat vše pro to, aby se zadržovalo co nejvíce vody v krajině a abychom se dobře starali o půdu. Za tím účelem podporujeme výstavbu nových nádrží a rybníků. Program funguje od roku 2016, dosud v jeho rámci MZe poskytlo 470 milionů korun a pomohlo tak vybudovat nebo rekonstruovat 400 rybníků. Podpora je přichystána do roku 2020 a celkem díky ní obce získají jednu miliardu korun. MZe chce zajistit vláhu v půdě také pomocí závlah. Program na jejich podporu funguje od roku 2017, dosud v jeho rámci MZe poskytlo 61,5 milionu korun. Společně s Ministerstvem životního prostředí ČR jsme také připravili novou protierozní vyhlášku.

Naopak stejným směrem pokračuji ve vyjednávání s Evropskou unií o budoucí společné zemědělské politice. Odmítám snížení finančních prostředků na příští programové období i zastropování přímých plateb. Neustále apeluji na co největší samostatnost členských států a princip dobrovolnosti, pokud jde o různá opatření.

Co čeká české zemědělství a potravináře v následujících letech? Co vidíte pozitivně, co naopak negativně a budete se proti tomu ostře vymezovat?

Pozitivně vnímám rozvoj využití precizního zemědělství, který MZe podporuje. V případě České republiky se rozvíjí využití precizního zemědělství především jako využití modernizovaných sklízecích strojů a traktorů využívajících GPS a navigační technologie. MZe se maximálně snaží o využití nových inovativních postupů, a to i prostřednictvím podpory v rámci programů Národní agentury pro zemědělský výzkum. Postupy precizního zemědělství mají své místo v Programu rozvoje venkova jako součást nabídky dotačních podpor strojového vybavení zemědělských podniků.

České zemědělství ovlivňuje a i nadále bude ovlivňovat především změna klimatu. A jsou to především dva hlavní typy ohrožení pro zemědělské a lesní oblasti – oteplování a nestabilita počasí se zvýšeným počtem extrémních situací v roce. Od těchto jevů se odvíjí další dílčí dopady – rozšíření oblastí se zemědělským suchem a zvýšení počtu extrémních situací v nepředvídatelném čase.

V souvislosti s levnějším zahraničním dovozem je často zmiňována neefektivita tuzemských zemědělských a zpracovatelských firem. Jaký je váš recept na zvýšení produktivitě zpracovatelském průmyslu?

Vedle technologické modernizace firem je cestou ke zlepšení ekonomické produktivity široká výrobková inovace s využitím výsledků výzkumu a vývoje. V řadě oborů očekáváme restrukturalizaci výrobních kapacit, specializaci a koncentraci výrobních závodů. V rámci výrobních a logistických procesů musí firmy kooperovat s externími dodavateli u procesů s nízkou produktivitou. V oblasti lidských zdrojů je nezbytností funkční systém dalšího vzdělávání a rekvalifikací zaměstnanců v souladu s aktivními potřebami firmy.

MZe jednoznačně produktivitu a konkurenceschopnost zpracovatelského průmyslu podporuje. Například v 7. kole příjmu žádostí z Programu rozvoje venkova 2014–2020 je na zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů alokována částka 550 milionů korun.

Celkově bylo v tomto opatření za dobu jeho trvání schváleno 983 projektů v celkové výši téměř 2,1 miliardy korun a 402 projektů je již také proplaceno. Celkový rozpočet na celé programovací období činí v tomto opatření 3,6 miliardy korun.U opatření Podpora vývoje nových produktů, postupů a technologií bylo schválených 71 projektů s dotací téměř 3,1 miliardy a 11 projektů bylo proplaceno.

Oblast lidských zdrojů si žádá i více pracovníků ze zahraničí. Jak vypadá aktuální situace v řešení nedostatku pracovních sil v zemědělství a potravinářství?

České zemědělství a potravinářství pociťuje nedostatek pracovních sil dlouhodoběji, proto MZe zpracovalo pilotní projekt Zvláštní postupy pro pracovníky do zemědělství a potravinářství z Ukrajiny umožňující zemědělským a potravinářským firmám zjednodušený postup při zaměstnávání pracovníků z této země. Tento projekt je v současné době zpracován na patnáct set pracovníků ročně. Požádali jsme o změnu režimu tohoto pilotního projektu. Bude navýšena kvóta pro zahraniční pracovníky a doplněna možnost přijímání pracovníků pro práci v lesích. Je zažádáno o navýšení kvóty o pět set pracovníků. Pokud bude vyčerpána, je možno žádat o další navýšení.

Profil zákazníka Miroslava Tomana:

Oblíbený obchod:

Ne, že bych si myslel, že se ze zahraničí nedovážejí i dobré produkty, například francouzské sýry nebo italské šunky, ale základní věci se snažím kupovat české. V zásadě nemám žádný oblíbený obchod, rád nakupuji tam, kde je zaručená kvalita a dostatečný výběr českých potravin. Pokud navštívím o víkendu nějakou farmu, snažím se potraviny nakoupit tam, drobné věci pořídím přes týden v supermarketu.

Nakupování osobně vs. on-line:

Rozhodně upřednostňuji nákup osobně před on-line.

S kým nejraději/nejčastěji nakupuji:

Sám nebo s dcerami.

Co mě na nakupování nejvíc baví/nebaví:

Mám-li být zcela upřímný, pak nakupování není zrovna moje hobby.

Bez čeho z obchodu nikdy neodejdu:

Bez ovoce a zeleniny.

Co mi v obchodě chybí:

Dostatek českých potravin napříč sortimentem, což ale není způsobeno tím, že by se zde tyto produkty nevyráběly.

Jaký jsem zákazník:

Náročný na kvalitu.

Jak vypadá můj ideální nákup:

Rychlý bez nutnosti „shánění“ jednotlivých položek.

Moje nejoblíbenější značka:

Všechny české včetně značek garantovaných značek kvality a původu.

Moje nákupní „závislost“:

Nejsem závislý na nákupech.

Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz

Rozhovor najdete i v časopisu Zboží&Prodej 11-12/2018.